Podpostelový prostor bývá v menších bytech často jediným místem, kam se dají uklidit sezónní věci, kufry nebo méně používané oblečení. Jenže pokud ho zaplníte bez rozmyslu, brzy zjistíte, že se k polovině věcí nedostanete, aniž byste odstěhovali celou postel. Základem je proto vybrat správný typ úložného systému, který odpovídá tomu, co do něj skutečně chcete dát, a ne tomu, co zrovna vypadá hezky v katalogu.

Prvním krokem je změřit, kolik místa máte k dispozici mezi roštem a podlahou. Nízké postele s výškou do patnácti centimetrů pojmou jen ploché úložné boxy na dokumenty nebo tenké textilní vaky. Vyšší postele naopak dovolí použít i plastové bedny s víkem, které ochrání obsah před prachem. Zásadní je také způsob, jakým se k prostoru dostanete. Pokud je postel přisunutá k zdi jen z jedné strany, nemá smysl kupovat systém, který se otevírá z opačné strany. Nožky, nebo plná podnož určují nejen stabilitu postele, ale i to, jestli se pod ni vůbec pohodlně dostanete rukou nebo malým vysavačem.

Druhým faktorem je materiál a uzavíratelnost. Textilní úložné boxy jsou lehké a skládací, ale neochrání obsah před vlhkostí ani hmyzem. Plastové kontejnery s kolečky se snadno vytahují, ovšem nesmíte je přeplnit, jinak kolečka prasknou. Dřevěné zásuvky na kolečkách vypadají elegantně a dobře se zasouvají, ale potřebují rovnou podlahu a pravidelnou údržbu. Pro každodenní použití se osvědčily látkové vaky na zip, které se vejdou i do nízkého prostoru a dají se prát.

Nakonec myslete na to, co budete ukládat nejčastěji. Pokud jde o věci, které vytáhnete jednou za rok, stačí jednoduché řešení bez koleček. Jestli ale pod postelí chcete mít oblečení nebo hračky, investujte do výsuvného systému, který zvládnete obsluhovat jednou rukou. Vyhnete se tak tomu, že se úložný prostor stane černou dírou, do které se už nikdy nepodíváte.